TOPlist

Motyli.net

o motýlech České republiky

Získání chovného materiálu

Máme několik možností, jak v přírodě získat chovný materiál. Motýl se vyskytuje ve čtyřech vývojových stadiích: vajíčko (ovo), housenka (larva), kukla (pupa), dospělý motýl (imágo). Je v podstatě jedno, od kterého stadia začneme, ale nejzajímavější je určitě chytit samičku, nechat ji vyklást vajíčka a z nich si vychovat dospělce.

Sběr vajíček

Tento sběr je velmi náročný. Je zapotřebí, abychom měli znalosti o druhu, jehož vajíčka chceme získat. Musíme znát živnou rostlinu housenek a musíme vědět, kdy se vajíčka na lokalitě vyskytují. Přesto úspěch ani potom není jistý. Vajíčka jsou malá a nenápadná a samičky je většinou dobře schovávají.

Vajíčka se obvykle získávají jednodušší cestou - vykladením samičky v houseníku. (O tom ke konci tohoto článku.) U některých druhů to však není možné, nebo je to velmi obtížné a tak se musíme přiklonit k této metodě.

Sběr housenek

Je více způsobů, jak v přírodě housenky získat. Určitě už jste někdy viděli jít po silnici housenku. Pokud poznáme, ke kterému druhu housenka patří, chytneme ji a podáváme jí živnou rostlinu tohoto druhu. Když ji nepoznáme, ještě není nic ztraceno. Zkusíme housence dát různé druhy rostlin, které myslíme, že by mohla konzumovat. Tu, kterou začne požírat, jí podávejte až do zakuklení. Tyto housenky si většinou hledají místo ke kuklení a brzy se zakuklí. Kdyby se náhodou nezakuklila a nezačala požírat žádnou potravu, raději ji vypustíme.

Další možností, jak v přírodě získat housenky, je prohledávání živných rostlin. Přítomnost housenek zjistíme podle požerků. Pak rostlinu důkladně prohledáme a s trochou štěstí nějaké housenky nalezneme. Housenky od rostlin násilně neodtrháváme, ale přendáme je i z částí rostliny do sběrné nádoby. Při manipulaci s housenkami je vhodné používat rukavice, a to z důvodu podráždění pokožky. Toto nebezpečí je vyšší u chlupatých housenek.

Pokud jsme v korunách stromů viděli housenky, nebo pokud máme tušení, že by tam mohli žít, je možné je získat sklepáváním. K tomu použijeme sklepávač. Je to bílé plátno napnuté na drátěné, umělohmotné nebo jiné konstrukci. Jeho průměr by měl být alespoň 1m. Tento sklepávač umístíme pod nějakou větev. Pak do ní nějakou tyčí několikrát udeříme nebo s větví zatřeseme. Okamžitě prohledáme sklepávač. Pokud do něj spadla nějaká housenka, umístíme ji do sběrné nádoby. Nezapomeneme si poznamenat, na jakém stromě jsme housenku získali.

Poslední metodou je smýkání. K tomu používáme smýkadlo. Je podobné motýlářské síti, ale je z pevnější tkaniny a má pevnější konstrukci. Smýkání pak provádíme za chůze ve vyšší trávě. Pohybujeme jím před sebou kolmo na vegetaci, jako kdybychom ji chtěli skosit. Musíme dávat pozor, abychom vegetaci příliš nepoškodili. Tato metoda však není zcela ideální, neboť při ní může dojít k mechanickému poškození housenek a následně k jejich úhynu. Proto raději volíme ruční sběr.

Sběr kukel

Sběr kukel je velmi náhodný a ojedinělý. Housenky se totiž před kuklením rozlézají do blízkého okolí a hledají si místo ke kuklení. Zalézají do různých puklin a děr, zavrtávají se do země nebo se kuklí volně na zemi či ve vrstvě spadaného listí. Navíc je zbarvení kukel přizpůsobeno okolí a proto je jejich sběr velmi náročný.

Druhy, jejichž housenky se zakuklily v hrabance nebo v zemi, můžeme nalézt metodou prosívání. K tomu používáme síto s velikostí ok zhruba 1cm. Lopatkou pak na síto házíme hrabanku či zeminu a na připravené bílé plátno prosíváme. Zbytek ze síta také vysypeme na plátno a prohledáme. Hrabanku a zeminu pak vrátíme zpět na původní místo. Tato metoda je značně zdlouhavá a výsledky jsou přímo úměrné vytrvalosti.

Lov samiček

První krok k úspěchu této metody je bezpečné rozeznání samiček od samců. U některých druhů je to jednoduché - samci a samice se liší tvarově (dimorfismus) i barevně (dichroizmus). U jiných druhů si musíme všímat velikosti zadečku (samičky ho mají většinou větší) a zaoblení předních křídel (u samiček bývají oblejší). U denních motýlů se samičky dají poznat také podle chování - žijí nenápadně a skrytě. Samozřejmě budeme potřebovat motýlářskou síť. Po ulovení samičky, ji umístíme do přenosné krabičky (pokud jsme na lovu). Tu si můžeme sami vyrobit z kartonu. Nesmíme zapomenout na díry, aby motýl mohl dýchat.

Vykladení chycených samiček

Samičky některých druhů jsou schopny vyklást několik stovek až tisíc vajíček. Abychom ze samičky vajíčka dostali, musíme jí vytvořit vhodné podmínky ke kladení. To je závislé na druhu. Je nutné znát živnou rostlinu budoucích housenek, neboť většina samic klade právě na ni. Samičku pak umístíme do nějakého zařízení ke kladení. U většiny druhů si vystačíme s větší zavařovací sklenicí. Je také možné použít vzdušný houseník. Obvykle se skládá z dřevěné konstrukce a místo stěn má jemné síto. Může být buď s dnem a nebo bez něj - pak se dá nasadit přímo na živnou rostlinu.

Do zařízení také umístíme živnou rostlinu s nějakým lučním kvítím ve vodě. Zařízení umístíme na místo, kam po většinu dne dopadá sluneční záření. Ale musíme dbát na to, aby část byla zastíněna, a to hlavně u skleněných zařízení. Samička by pak v průběhu několika dnů měla vyklást vajíčka.

Může se stát, že samičky některých druhů vůbec nevykladou vajíčka, přestože vytvoříme ideální podmínky. Nebo naopak samičky některých druhů vykladou vajíčka už v přenosné krabičce (noční motýli).

» zpět

Motyli.net  píše a fotografuje J.Slifka | mapa webu | RSS | © 2007 - 2011 | všechna práva vyhrazena 
Kopírování a publikování čehokoliv z tohoto webu bez předchozího písemného svolení autora není dovoleno.